Jdi na obsah Jdi na menu
 


ObrazekPéče o srst


Péče o srst
Dlouhá srst yorkšírů vyžaduje zvláštní péči. Aby srst yorků nezplstnatěla, musíte ji pravidelně česat a kartáčovat. Po procházce nebo po divokém dovádění v trávě se v srsti mohou vytvořit zacuchaná místa, nebo se do ní zachytit větvičky. Při silné zplstatělé srsti nezbude nic jiného než dotyčná místa vystřihnout.
Každodenní česání a kartáčování
Základním předpokladem je, aby váš yorkšírek před vámi zůstal klidně stát. Musíte se psem hned od prvního dne tento proces cvičit. Postavte ho tedy nejprve na stoličku nebo na nízký stolek, který je opatřen neklouzavou podložkou. Když ho začnete česat a tahat přitom za chlupy, čemuž se nelze vyhnout, bude dávat svou nelibost najevo "kvíkáním" a dělat všechno možné, aby unikl. Proto ho pevně přidržte a pokračujte ve své práci. 
Tvarování srsti
Poněvadž chlupy mají splývat po obou stranách těla, naznačte opatrně vhodným hřebenem pěšinku od nosu po hřbetě až ke konci ocasu. Dlouhé chlupy na hlavě vyžadují zvláštní ošetření. Aby psovy nepadaly do očí, svažte mu je nahoře na hlavě do culíku. Protáhněte na každé straně pěšinkou od očního koutku až k uchu a uchopte všechny chlupy nad těmito pěšinkami. Obtočte chlupy gumičkou a vzniklý culík ozdobte umělohmotnou sponkou. Gumičky a sponky neutahujte příliš pevně a dávejte pozor, abyste do ní nepřiskřípli kůži na hlavě, jinak se může mezi ušima vytvořit lysina, kterou by pak někdo mohl považovat za vypadané chlupy, nebo za projev kožní choroby. Dávejte pozor abyste yorkšírkovy neporanili oči !!!
Péče o oči
Především po spánku se v očních koutcích nahromadí výměšky, které můžete opatrně odstranit navlhčeným měkkým papírovým kapesníčkem. Denně rovněž kontrolujte psí oči. Do oka se snadno dostane zrnko prachu, nebo se v něm zachytí chlup a mohlo by dojít k podráždění oka a k očním zánětům. Toto odstraňte kouskem látky a nakapte oční kapky, aby se oko zchladilo a zklidnilo.
Péče o uši
Při větším znečištění můžete vnější část ucha vytřít pomocí měkkého navlhčeného kapesníčku. Avšak pouze vnější část, nikdy ve zvukovodu "nešťourejte" vatovou tyčinkou. Abyste trochu ohraničili bujnou srst na uších, doporučujeme holit přibližně horní třetinu. Pokud toto opatření provedete již u štěněte, nestane se pak tak snadno, že se yorkšírkovi udělají "překlápějící
Původ jorkšírského teriéra


Jorkšírský teriér pochází původem z Velké Británie. V r. 1886 bylo oficiálně zaneseno do anglické knihy "Kennel Club" několik exemplářů pod společným názvem "Broken Haired Scotch or Yorkshire terrier". O deset let později byl založen první "Yorkshire terrier - Club. Mezi první předchůdce yorkiho je považován waterside terrier, který v severním Skotsku sloužil k lovu myší a krys.

Koncem 18. století nastala na severu hospodářská krize a obyvatelé se stěhovali za prací. Mnoho vzalo své psy sebou. Po dlouhém cílevědomém páření vznikla nová rasa, která dostala název dle svého původu "hrabství Yorkshire" - - yorkshirský terrier. Jako nejznámější jorkšírský teriér, zároveň nazýván jako "otec jorkšírských teriérů", narozen 1865 byl "Huddersfield Ben". Bohužel Ben po šesti letech nešťastnou náho- dou zahynul, ale ve svém krátkém životě získal na výstavách a soutěžích přes 70 cen. Ben se však od dnešních jedinců lišil v celkovém vzhledu i váhou (5,5 kg).V letech 1890 byli již první jedinci prodáni do Ameriky, bohužel vez velkých úspěchů.

Z první poloviny našeho stole- tí se nachází velice málo informací o vývoji této rasy. Teprve v letech 1950 - 1960 nastal obrovský zlom. K nejúspěšnějším chovatelům této doby patřili Mrs. Foster a Mrs. Donaloso. V letech 1950 - 1960 bylo evidováno přibližně 200 exemplářů. V dnešní době je zaneseno v knize chovatelů přibližně dvanáctinásobek. Tím se jorkšírský teriiér stal favoritem v chovu teriérů.


.....trochu něco jiného.......

Yorkšírský teriér byl vyšlechtěn na konci 19. století, a to horníky a pracovníky z Uest – Rajdinga (město stojící v Jorkšír –Nottinghemském uhelném revíru). Štěňata Yorkšírského teriéra byla vyšlechtěna v údolí řeky Er a velice se podobají štěňatům Erdelterierů. Předpokládá se, že toto plemeno vzniklo křížením Skai-teriéra s plemenem černě pálených teriérů. Je zajímavé, že proto, aby toto malé plemeno mohli exportovat, museli přistoupit k velmi umělé selekci (pes váží maximálně 1 kg). Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.

 

"I malý pes dokáže ve vaší posteli zaujmout takovou polohu, aby pro vás nezbylo prakticky žádné místo."

Standard plemene - Jorkšírský teriér

Originální název plemene:
Yorkshire Terrier

Země původu:
Velká Británie


Použití:
společenský pes

Celkový vzhled:
Povaha:
Inteligentní společenský teriér. Oduševnělý, vždy v dobré náladě, překvapivě hrdý a pořádně paličatý. Vždy má potřebu být středem pozornosti, vyhledává společnost svého pána.

Temperament:
Temperamentní, ostražitý a vyrovnaný.

Velikost, proporce, substance: Váha: do 3,2 kg

Hlava a lebka
Poměrně malá a plochá, ne příliš vystupující ani kulatá.

Oči:
Středně tmavé, jiskrné, s bystrým inteligentním výrazem a jsou umístěné tak, že se pes dívá přímo před sebe. Nevystupují. Okraje očních víček jsou tmavé.

Uši
Malé, ve tvaru "V", vztyčené, nepřiliš daleko od sebe, pokryté krátkou srstí velmi tmavé a syté barvy.

Morda:
Čenich nepříliš dlouhý.

Nos:
Černý.

Zuby:
Dokonalý, pravidelný a plný nůžkový zkus, tzn. horní zuby těsně přesahují spodní zuby a jsou usazeny v pravém úhlu k čelistem. Zuby jsou dobře umístěny a čelisti jsou souměrné.
Krk:
S patřičným nasazením.

Tělo:
Kompaktní, s přiměřeně klenutými žebry, silnými bedry.

Hrudník:
Přiměřeně klenutý do tvaru O.

 

 


 
Balkón
Pád - zajistit balkón tak, aby Vám pejsek nevypadl
Chemické prostředky
Otrava -,nepoužívejte jedovaté látky, vždy z jeho dosahu odstraňte veškeré samonáty a jiné chemické látky
Elektrokabely
Překousané vedení, zásah elektrickým proudem - vedení položit pod omítku, nenechávat kabely, k nimž má pejsek přístup, pod proudem. Před odchodem z bytu vytáhnout zástrčky. Především na štěňata pečlivě dohlížet. Rostliny
Otrava, zranění - nepěstovat jedovaté rostliny, doma ani na zahradě.
Střepy, hřebíky, jehly
Řezné rány na tlapkách a cizí těleso v útrobách - pečlivě uklízet, nenechat volně ležet žádné nebezpečné věci.
Vysoké sedačky
Zlomená noha, v nejhorším případě zlomený vaz - pokud odcházíte z místnosti, nenechávejte nikdy psa sedět samotného na pohovce nebo židli! Yorkšírek rád skáče, avšak nedokáže odhadnout výšku
Elektrické zásuvky
Zásah elektrickým proudem - zakryjte zásuvky krytem, který koupíte v obchodě s elektropotřebami.
Strmé nebo volné schody
Pád, otřes mozku, fraktura lebky - nenechávejte psa chodit do schodů, noste ho.
Dveře
Přivření do dveří, zabouchnutí (pes nemůže ven nebo dovnitř) - dávejte pozor na dveře. Při průvanu je mějte zavřené.

Výchova jorkšírka je velmi důležitá !!!!!
Většinou výchova probíhá bez větších problémů,ale je to velice individuální. Mělo by začít již od raného věku štěněte. Musíte být dostatečně trpěliví a vše se vám pak vrátí. Jorkšírci jsou chvílemi dostatečně paličatí a od mala dost hraví, proto ze začátku vůbec nebudou chápat co se po nich chce. Proto neztrácejte nervy a v žádném případě nepoužívejte násilí! Výcvik musí být proveden formou hry a postupně mužete klást vyšší a vyšší nároky na štěňátko.


Jokšírský teriér se bez problémů dožívá vysokého stáří. Věk 16 až 18 let není u tohoto plemene žádnou zvláštností.

Jokšírský teriér potřebuje dostatek pohybu.

Snažte se zajistit jokšírskému teriérovi dostatek pohybu. V sychravějším počasí bychom ale neměli procházky moc přehánět, protože jokšírský teriér je méně odolný proti vlhkému prostředí, v případě, že Vám zmokne nebo se nějak promočí, musíte ho okamžitě vysušit, aby Vám neonemocněl.

Mezi člověkem a jeho psem existuje zvláštní způsob komunikace. Stejně jako pes dokáže vycítit náladu i nejbližší záměry pána, i majitel dobře pozná, co právě pes cítí, k čemu se chystá nebo je-li v dobré fyzické i psychické kondici.
K mimoslovní komunikaci s člověkem (i se zvířaty) používá pes celou řadu prostředků. Mnohé jsou typické jen pro konkrétního psa, jiné jsou společné pro plemeno a většina pro všechny psy. Má to jednu neopakovatelnou výhodu: v zásadě člověk rozumí každému psovi na světě bez ohledu na "mateřštinu" obou.

Řeč těla
Existuje celá věda o neverbální a mimovolné komunikaci. Nejen manažeři se za drahé peníze učí, jak poznat např. nervózního či nekorektního obchodního partnera, rozpoznávat signály, které protějšek nechtěně vysílá a na jejich základě dopředu předjímat závažná rozhodnutí. V podstatě totéž platí i ve vztahu člověk a pes, jen signály jsou trochu jiné.
Šťouchnutí čenichem nebo pánví vyjadřuje přátelství. Psi tyto doteky využívají během vítacího rituálu. Olizování od dospělého psa znamená uklidňování, u štěňat ve vrhu navzájem je vyjádřením vzájemné náklonnosti, štěňata usilovně olizující pysky dospělého psa mají atavistickou touhu donutit člena smečky k vyvrhnutí natrávené potravy – jak to doposud funguje ve vlčích společenstvích. Někteří psi si zvykli používat olíznutí lidské tváře jako relativně bezpečné a přitom účinné gesto, které funguje především ve vztahu s dětmi - odradí každé dítě od pozornosti, kterou psovi věnuje a která mu je nepříjemná.
Známé vrtění ocasem může způsobit nebezpečné nedorozumění, i když v překladu znamená "těším se, mám radost": a to když pes zároveň cení zuby. Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, ale těšení se na útok. Cenění zubů k dásním je poslední výstrahou před útokem. Může být doprovázeno zježením srsti na hřbetě, které samo o sobě znamená strach i přípravu na boj: i my lidé známe "hrůzou zježené vlasy", a psi si tak mimovolně dodávají nějaký centimetr navíc, aby vypadali ve svých i protivníkových očích mohutnější.
Pozor na objímání majitele s pro psa cizím člověkem: pes je může pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství vůči pánovi. Také úsměv, při kterém jsou vidět zuby, může pes vnímat jako výstrahu před bojem. Sahání na hlavu bere pes jako výraz nadřazenosti, takže je třeba vysvětlovat dětem, aby nehladily neznámé psy bez dozoru. Dalším možným rizikem může být boj o potravu – dítě sahá cizímu psovi do misky nebo zvedne rohlík, který upustilo na zem a který pes chápe už jako svou kořist.

Řeč očí

Podle toho, jak se pes dívá člověku do očí, pozná každý chovatel, že pes něco vyžaduje: pamlsek, pohlazení nebo třeba vycházku. Konkrétněji pak pes přání "popíše" štěknutím, pohledem k misce nebo přecházením. Pes, který se naopak do očí nedívá, se bojí: čeká ho pokárání nebo povinnost, kterou nemá rád (např. koupání, česání, užití léku).
Řeč očí je však dvousečná zbraň a tak přímý pohled cizího člověka může některý pes vnímat jako hrozbu.

Hlasové projevy

Kromě štěkání jako typického hlasového projevu disponují psi celou řadou dalších dorozumívacích zvuků. Každý chovatel zná hlasové projevy svých psů v celé škále od ňafání a kňučení až po vrčení a štěkání, a dokáže přesně specifikovat jejich význam.
Vrčením na členy domácnosti snaží štěňata upevnit své postavení ve smečce. Musíme však rozlišovat kousání a vrčení při hře, které je v přijatelné míře zcela v pořádku a při kterém není třeba štěně napomínat, a vrčení, které znamená reálnou hrozbu.
Štěkot nelze rozlišovat jen na základě toho, jestli jej pes vydává při hře nebo při upevňování pozice ve smečce. I nechovatel pozná, že jednotlivé akustické vlastnosti štěkání se mění v závislosti na chování psů. Hlasité atonální štěkání doprovází okamžiky, kdy se pes brání nebo naopak vyhrožuje útokem, dále situace sociální nejistoty a fyzické bolesti. Harmoničtější štěkání je spojeno s kladnými interakcemi, například s hrou či podřízeným chováním. Takové zvuky nejsou vlastní divoce žijícím psovitým šelmám, takže někteří vědci usuzují, že štěkání vzniklo kvůli dorozumění s lidmi. Existují také výzkumy, kdy lidé, kteří doposud neměli příliš zážitků se psy, měli jen na základě poslechu různých typů štěkání určit, k jakým situacím se štěkot vztahuje – zda k očekávání žrádla, ke hře s jinými psy nebo z osamění. Naprostá většina pokusných osob přiřadila ukázky štěkání správně k příslušným situacím, a to i když šlo o lidi, kteří psa nikdy neměli. Z toho se usuzuje, že psí štěkot je každému člověku srozumitelný.

Řeč pachu

Pachové značky nejsou ve vzájemné komunikaci mezi člověkem a psem právě rozhodujícím nástrojem porozumění, přičemž na vině je jednoznačně člověk se svým nedokonale vyvinutým čichem. Pes však člověku pomáhá pomocí pachových značek vyznačit jejich společné teritorium, přinejmenším vůči jiným psům.
Člověk, který se cítí ohrožen, vydává charakteristický pach strachu. Pokud se jedná o situaci, že se majitel bojí vnějších podnětů (např. bouřky), stresuje svým strachem i svého psa. Pokud se člověk bojí cizího psa, dává mu to najevo kromě výše popsaných způsobů komunikace (pohyby, křikem, upřeným pohledem) také pachem. Je přirozeností divoce žijících šelem, že kořist, která svůj strach dává najevo ať útokem nebo zmíněným pachem, je hodna pronásledování. Pes, ať chceme nebo nechceme, šelmou stále je.

Nedorozumění rovná se konflikt
Nejen v psím světě platí, že pokud dojde k nepochopení, může vzniknout konflikt. A o konfliktech se psy vědí své celé generace cyklistů, běžců a běžkařů, motocyklistů nebo třeba pošťáků. Pokud o psovi předem víme, máme ještě čas zareagovat, nebo se o to alespoň pokusit. Nehodláme zde propagovat obranu silou (např. pomocí různých obušků nebo sprejů), protože budeme předpokládat, že nejsme na psa, který nás ohrožuje, nijak předem připraveni.
Když máme podezření, že nás chce pes napadnout, začneme pomalu couvat, nedíváme se mu přímo do očí a klidně na něj mluvíme. Pokud i přesto pes zaútočí, otočíme se k němu zády, přikrčíme se s rukama v klíně a napneme záda. V této pozici nám pes nemůže tolik ublížit, jako kdybychom k němu zůstali otočeni čelem, a pokud máme v tuto chvíli u sebe vlastního psa, můžeme jej v této pozici skrýt v náručí. Svého psa můžeme také vysadit do koruny nejbližšího stromu nebo ho "přehodit" přes plot, pokud nějaký v blízkosti je.
Pokud se perou psi mezi sebou, odtrháváme je od sebe chycením za ocasy. Vyhneme se tak zbytečným poraněním, která mohou zvířata v zápalu boje způsobit i vlastnímu pánovi.


  hrozně rád zlobím svoji paničku !!!!!*

-většinou jí něco seberu a honem rychle s tím utíkám pryč, aby mě nenašla,jenže ona mě stejně vždycky najde :o((, ale to já už stejně do té doby než mě chytně vetšinou stihnu všechno rozkousat :o)) -

-hrozně rád trhám papírové ubrousky, když se moje panička nedívá, tak je seberu a cuckuju je hlava nehlava dokud mě zase nechytne-

-taky jí kradu gumičky do vlasů, ale to moc velká zábava není, jde to těžko kousat-

-občas, když poklízí moje panička prádlo, tak se mi povede prima lup, ukradnu jí silonky a mažu s nima rychle pryč, to je prostě žůžo!!!! Ale pak ty následky..... když je rozkoušu, tak se mnou panička třeba hodinu ani nepromluví !!!

-občas loudím, když panička jí-

-když jsem sám doma a nudím se,tak občas okusuji zdi-

-chodím na záchod a kradu rule toaletního papíru, které rozmotávám-

-hrozně rád kradu ponožky-

* mám hrozně moc svých hraček, pískacích, plyšových, balónků, jenže to není takový vzrůšo !!!*

 

 

Náhledy fotografií ze složky Jorkšírský teriér

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář